Návrat na hlavní stranu

Fara

Historie fary

První písemný údaj o faře v Libkově Vodě je uváděn v roce 1352, kdy patřila k děkanátu řečickému. Podle Ottova naučného slovníku díl XXVI. str. 849, byl kostel v Libkově Vodě založen roku 1340, tedy zde musela v této době jistě existovat i fara.

Od založení jsou záznamy o několika knězích, kteří se zde vystřídali až do přibližně roku 1417. V době husitských bouří libkovodská fara osiřela. Až roku 1530 je zde uváděn kněz Cyrin Gedecki, jak je patrno na křtitelnici cínové z téhož roku. Patrně v těchto letech se stala fara v Libkově Vodě "pod obojí". Historické prameny dále uvádí několik nástupců kněze Gedeckiho a jejich, převážně majetkové, spory s poddanými.

Následuje období, kdy v Čechách probíhala násilná katolizace po bitvě na Bílé Hoře. Víme, že v době stavovského povstání bylo pelhřimovsko převážně protestantské. Za tohoto stavu vystoupil císař Ferdinand II. s požadavkem, aby všichni jeho poddaní se sjednotili ve víře-rozumí se katolické- a pokládaje evangelické kněze za hlavní původce rebelie a vzniklé pro ni dlouhé a zkázonosné války, vypověděl patentem z 13.prosince 1621 všechny kněze královských měst, kteří by se nechtěli obrátit k víře katolické, ve lhůtě 8 dní. Tím, že evangeličtí duchovní pozbyli svých far, nebyla učiněna přítrž jejich činnosti. Kazatelé vypovězeni z far se uchýlili na venkov a pod rouškou nejrůznějších zaměstnání pokračovali v kazatelské činnosti. Císařským patentem z 18.května 1624 byli vypovězeni všichni nekatoličtí duchovní z Čech a Moravy a 9.srpna jim byla dána šestinedělní lhůta k vystěhování ze země pod pohrůžkou hrdelním trestem, kdyby se vrátili. Teprve tohoto tvrdého trestu uposlechli někdejší správci far. Zmizel i Adam Rhombus Novoměstský, libkovodský kazatel, odešla i vdova po někdejším majiteli Libkovy Vody Alžběta Šrejnerová a mnoho dalších.

O průběhu třicetileté války a jak tuto vojnu prožívali libkovodští poddaní je jen velmi málo zpráv. Je známo, že průchody vojsk různých armád pustošily okolní panství a jistě se nevyhnuly ani Libkově Vodě. Např. ve zprávě z 25.června 1625 se uvádí, že nejvyšší leutnant hrabě z Vratislavic a Mitrovic přitáhl s několika sty pěšáky do Libkovy Vody a poddaní museli dát 20 žejdlíků másla, 5 skopců, 15 slepic, víno a šacunku za 48 a půl zl. Dne 6. července přitáhl do Libkovy Vody oddíl 59 rejtharů a jež mimo náležité vychování nadělal poddaným škod za více než 350 zl.
Po bitvě na Bílé Hoře byla přidělena osiřelá fara v Libkově Vodě kostelem k faře v Horní Cerekvi. Rovněž pozemky, které přináležely k libkovodské faře, byly spravovány farou hornocerekvickou. Že fara libkovodská měla pozemky dokazuje poznámka z krajského protokolu sepsaného 15.ledna 1840 za příčinou zřízení lokálie v Libkově Vodě. K faře patřily pozemky v celkové výměře 57 jiter a 933 sáhů. Hornocerekvičtí duchovní vykonávali kněžské funkce a bohoslužby v Libkově Vodě, kam za svízelných podmínek dojížděli na koni. O tom, jak bylo dojíždění pro kněze obtížné vypovídá pověst, dle které se jeden kaplan na cestě do Libkovy Vody pádem z koně zabil (snad s tím souvisí i pamětní kámen při cestě na Horní Cerekev za č.p. 1 ve Vratišově kudy se tehdy jezdilo).
Dle vyjádření Leopolda Srnky z 14.srpna 1823 a 15.ledna 1840 v krajském protokole psaném v Libkově Vodě, byla vyloučena farnost libkovodská z okrsku fary hornocerekvické následkem učiněného transaktátu mezi farářem v Horní Cerekvi a farářem, sice ještě lokalistou, Petrem Stachtinem v Božejově. Dle tohoto uvolil se božejovský duchovní správce v roce 1874 vykonávat nadále bohoslužby v Libkově Vodě. Pozemky libkovodské fary však zůstaly i napotom v užívání fary hornocerekvické.

První zápisy křtů a úmrtí z farnosti libkovodské jsou zaznamenány v matrikách fary božejovské v roce 1787.

Fara až dosud v těchto dobách neměla vlastní budovu, alespoň kroniky o této věci mlčí. Je pouze záznam, že v dobách, kdy byla zřízena filiální fara, kterou obhospodařovali kněží z Horní Cerekve, bylo sídlo fary v domě č.p. 4 - t.j. škola. Stavba nové budovy byla prosazována zejména Leopoldem Srnkou, který se zasazoval o to, aby fara v Libkově Vodě "obživla" jakož i k ní patřící pozemky. Dle výslovného znění a obsahu protokolu z roku 1840, uvoloval se majitel panství Leopold Srnka i ke stavbě nové farní budovy. Fara však v této době postavena nebyla a stavba byla uskutečněna až za dalšího majitele velkostatku, svobodného pána Jaroslava Komerse.

Stavba byla povolena výnosem K.UK. ministerstva ve Vídni a to již 25.září 1874. S výstavbou bylo započato až 24.dubna 1879 jak uvádí též datum na základním kameni.
Slavnost vysvěcení nové fary byla provedena a svěcení vykonal děkan Vojtěch Holý z Pelhřimova. Základní listina nové fary byla podepsána 16.března 1884 a konsistoř ji schválila 24.dubna 1884. První farář, který obsazoval nově postavenou faru 20.srpna 1884 byl František Kukla před tím cooperator v Třeboni. Uváděl jej božejovský farář František Vlasák. V té době byl v Libkově Vodě starostou obce František Pořický.
Po faráři Kuklovi byl za administrátora ustaven 30.září 1885 Josef Bouše, kaplan z Červené Řečice. Za Josefa Bouše byl ustanoven od 8. ledna 1892 katecheta Tomáš Pícha.

Poslední farář, děkan Karel Beneš zemřel v Pelhřimovské nemocnici v roce 1947 a od té doby je fara neobsazena.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://libkovavoda.euweb.cz

Typ záznamu: Fara nebo farní úřad
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 19.08.2004 v 12:10 hodin

Copyright 1998-2019 © Luděk Šorm